Kdo si zamiluje svou práci, ten vyhraje půl života.
Láska se liší od touhy mezi jinými také tím, že chce, aby se milovaný člověk dělil s milujícím o vše, dokonce i o minulost a nezdary.
Svět v temných, ale skutečných barvách má větší cenu, než svět v barvách růžových, ale falešných.
Lidé pracují daleko lépe a vynakládají větší úsilí, když je pochválíme, než když je kritizujeme.
Můj život je vlastně velmi šťastný, až na chvíle, kdy je zpropadeně nešťastný.
Žena nikdy nepochopí, co je to mužův čas. Polyká ho jako limonádu, kolik jí ho dáte, tolik ho zhltne, ale sama nemá kdy, jde-li si zkoušet klobouk.
Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, tomu rozumím.
Až pocit odpovědnosti člověka mučí, zároveň ho žene, aby dosáhl nemožné.
Přestanou-li se lidé v jedné budouvě navzájem znát, je na čase společnost rozbít.
Rozum a srdce jsou jako přesýpací hodiny. Kde se jedno naplní, druhé se vyprázdní.
Střez se mít radost z cizího neštěstí.
Jenom život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.
Realita dokáže zabít sny. Tak proč sny nedokážou zabít realitu?
Láska je onen rozkošný interval mezi setkáním s krásnou dívkou a objevem, že vypadá jako kapr na suchu.
Špatní lidé žijí, aby jedli a pili, dobří lidé jedí a pijí proto, aby žili.