Povinnost soudce je konat spravedlnost, jeho zvykem je odkládat ji.
Láska jako oheň nemůže existovat bez ustavičného pohybu a umírá, jakmile přestane doufat a bát se.
Prodlužoval spánek, aby přes den neudělal příliš mnoho hloupostí.
Bezohledné oznámení pohromy má v sobě něco lidumilného, neboť sice tne duši do živého, ale umožní jí rychlejší překonání bolesti a uspíší její zhojení.
Zda je sex špinavý? Jen dělá-li se pořádně.
Chcete umírnit vlastní bolest? Pohleďte na bolest cizí.
Hrob je stále přece jen nejlepší opevnění proti útokům osudu.
Mlčení vždy vzbuzuje úctu. I hlupákům by propůjčilo důstojný vzhled.
Co je lehčí než dým? Plamen. Co než plamen? Vítr. Co než vítr? Co než žena? Nic.
Knihy jsou mrtvým materiálem jen tehdy, dokud do nás nezasejí něco, co v nás vyklíčí a přinese užitek našemu okolí.
Vždy je bezpečné učit se i od svých nepřátel, málokdy je však bezpečné učit se od vlastních přátel.
Člověk se od přirozenosti skládá z potřeby milovat a nenávidět, zbožňovat stejně jako opovrhovat, žádat si nebo odmítat. Tyto potřeby se však obyčejně ve svých projevech neopírají dost věcně o skutečný stav věcí.
Nejslabší autority takřka zákonitě používají nejsilnějších slov.
Naše zákony jsou jako velký les, mnohému se v nich už cesta spletla; a čím hlouběji jsi do nich vlez, tím v nich méně rozhledu a světla.
Být někdy nemocen je zdravé.