Jsem přesvědčen, že člověk se v jiných lidech nejen miluje, ale i nenávidí.
Na svete je jedna reč, ktorek všetci rozumejú. Je to jazyk nadšenia, vecí urobených s láskou a chuťou, túžbou dosiahnuť to, o čom snívame alebo čomu veríme.
Všední, obyčejné štěstí mě nijak nehřeje. Co je to za štěstí, nevyvolává-li závist a žárlivost?
Člověk samotný je smrtelný. Ve dvou je nesmrtelný.
Milovat znamená stárnout ruku v ruce.
Druhá největší slast po lásce je: hovořit o ní.
V tom jsem pocítil lásku. Teď přízraků za nocí bludných ani úkladných vrahů se nebojím již.
Bože, měj slitování s našimi nepřáteli, protože my ho mít nebudeme.
I když člověk někoho miluje, občas na to zapomene.
Život je choroba, která se přenáší pohlavním stykem a na kterou se umírá.
Člověk není výtvorem okolností. Okolnosti jsou výtvorem člověka.
Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne, láska je plamen, který v očích žhne, láska je moře vyplakaných slz, láska, jak každý ví, je zákeřný jed i balzám hojivý.
Vláda si těžko zjedná poslušnost, bude-li se omezovat jen na to, aby ji lidé poslouchali.
V lásce je pouze začátek krásný. Nedivím se, že lidé tak často rádi začínají.
Člověk balamucen nadějemi tancuje do náruče smrti.