Provozování lékařství přirovnal Hippokrates velice trefně k boji a také k frašce pro tři osoby: pacient, lékař, nemoc.
Teprve, když zdravý onemocní, uvědomí si, co měl.
Nejhorší chorobou, kterou trpí svět, není síla špatných, ale slabost nejlepších.
Bernardýn je to poslední, čím bych chtěl být. Stále nosit láhev na krku a nikdy se nemoci napít.
Optimismus je učení nebo víra, že vše je krásné, včetně šeredného, všechno dobré, obzvláště to špatné, a že všechno, co je nespravedlivé, je spravedlivé. Intelektuální choroba, vyléčitelná tolik smrtí.
Když se znalec žen ožení, podobá se lékaři, který se u lože nemocného nakazí. Riziko povolání.
Láska je nemoc a nikdo netouží se uzdravit.
Snadno všichni v plném zdraví, nemocným dáváme dobré rady.
Na začínající nemoc se snadno najde lék.
Život je nejhorší nemoc. Vyléčit ji může jedině smrt.
Bohatý je ten, kdo nemá dluhy, a šťasten je ten, kdo žije bez nemoci.
Lékaří si myslí, kdovíjak pomohli nemocnému, když dali chorobě vhodné jméno.
Kde se hodně pije, žere, tam otvírá nemoc dveře.
Znám pouze dvě skutečná životní neštěstí - výčitky svědomí a nemoc.
Kde pití a hody, tam i choroby.