Stáří je nevyléčitelná choroba.
Dnešní lékařská věda si ničeho tak neváží jako vleklých nemocí.
Nejhorší chorobou, kterou trpí svět, není síla špatných, ale slabost nejlepších.
Provozování lékařství přirovnal Hippokrates velice trefně k boji a také k frašce pro tři osoby: pacient, lékař, nemoc.
Snadno všichni v plném zdraví, nemocným dáváme dobré rady.
Optimismus je učení nebo víra, že vše je krásné, včetně šeredného, všechno dobré, obzvláště to špatné, a že všechno, co je nespravedlivé, je spravedlivé. Intelektuální choroba, vyléčitelná tolik smrtí.
Bernardýn je to poslední, čím bych chtěl být. Stále nosit láhev na krku a nikdy se nemoci napít.
Domýšlivost sice nebývá chorobou infekční, ale zpravidla nezhojitelnou. Někdy je operovatelná chirurgem, který má podivné jméno. Neštěstí.
Kde se veľa pije, žerie, tam otvára nemoc dvere.
Znám pouze dvě skutečná životní neštěstí - výčitky svědomí a nemoc.
Lékaří si myslí, kdovíjak pomohli nemocnému, když dali chorobě vhodné jméno.
Pocit plného zdraví získáváme jen skrze nemoc.
Poznání vlastní nemoci a ochota brát léky předepsané lékařem - to už je začátek uzdravení.
Když se znalec žen ožení, podobá se lékaři, který se u lože nemocného nakazí. Riziko povolání.
Kde se hodně pije, žere, tam otvírá nemoc dveře.