Dnešní lékařská věda si ničeho tak neváží jako vleklých nemocí.
Snadno všichni v plném zdraví, nemocným dáváme dobré rady.
Nemocný obvykle nemá tak silnou náturu, aby zdolal jak nemoc, tak léky.
Optimismus je učení nebo víra, že vše je krásné, včetně šeredného, všechno dobré, obzvláště to špatné, a že všechno, co je nespravedlivé, je spravedlivé. Intelektuální choroba, vyléčitelná tolik smrtí.
Lékaří si myslí, kdovíjak pomohli nemocnému, když dali chorobě vhodné jméno.
Provozování lékařství přirovnal Hippokrates velice trefně k boji a také k frašce pro tři osoby: pacient, lékař, nemoc.
Kde se veľa pije, žerie, tam otvára nemoc dvere.
Znám pouze dvě skutečná životní neštěstí - výčitky svědomí a nemoc.
Nejhorší chorobou, kterou trpí svět, není síla špatných, ale slabost nejlepších.
Nejspolehlivější lék proti nemoci je nevšímat se jí a tvářit se, jako by nebyla.
Bernardýn je to poslední, čím bych chtěl být. Stále nosit láhev na krku a nikdy se nemoci napít.
Domýšlivost sice nebývá chorobou infekční, ale zpravidla nezhojitelnou. Někdy je operovatelná chirurgem, který má podivné jméno. Neštěstí.
Život je nejhorší nemoc. Vyléčit ji může jedině smrt.
Když se znalec žen ožení, podobá se lékaři, který se u lože nemocného nakazí. Riziko povolání.
Zdravý ubožák je šťastnější než nemocný král.