Nejhorším hříchem vůči našemu bližnímu není nenávist, ale lhostejnost.
Nenávidím mámu, nenávidím tátu...
Nenávist k ostatním ničí tvou vlastní duši.
Je vlastní lidské povaze nenávidět toho, koho jsme urazili.
Nemohu nenávidět toho, kdo mi už jednou byl milý.
Nenávidíme nejistotu. Jsme toxikomani závislí na kontrole. Když cítíme, že kontrola chybí, děláme se nám zle. Cítíme nervozitu a stres. Proto se necháváme vést značkami.
Nenávist je zastydlý hněv.
Za nesmyslně projevenou náklonnost přichází velká nenávist.
Nenávist ke tchýni může pramenit z představy, že takhle bude jednou vypadat její dcera.
Nenávist je lásce blíž než mrazivá lhostejnost.
Kdykoli nás nenávist strhne příliš, pak vždycky pod úroveň toho, koho nenávidíme.
Zle zamilovat se neznamená mít rád. Člověk se může zamilovat a zároveň nenávidět. Pamatuj si to!
Strach a hrůza jsou nepevná pouta lásky; jakmile je uvolníš, pak ti, kteří se přestali bát, začnou nenávidět.
Co milujeme se nás zmocňuje tak dokonale, že to chvílemi začínáme nenávidět.
Aj bez slova vieme, či nás niekto ľúbi, alebo či nás nenávidí.