Pánbůh se rozhodl potěšit chudáka: za-hnal mu osla do lesa a pak mu ho pomohl najít.
Umění hospodařit s penězi předpokládá nějaké peníze mít.
Pes je pravděpodobně nejlepší přítelem člověka proto, že nám neradí, nepůjčuje si od nás peníze a neobdarovává nás tchyněmi.
Bohatství zjednává pocty, získává přátele; chudák však všude je bit.
Člověk se donaha odkope, když jde o peníze, když se vzteká a když je opilý.
Stát by na tom byl dokonce někdy lépe, kdyby se nesnažil být bohatý.
Peníze prý vynalezli Féničané. To není umění. My je musíme vynalézat stále.
Svět je tak velký a bohatý a život tak rozmanitý, že se nikdy nebude nedostávat příležitost k básním.
Shledáš-li u chudáka velký dluh, rozděl ho na tři díly - dva promiň a jen jediný ponech; život ti potvrdí, že je to nejlepší způsob jednání.
Chudák, který chce napodobit boháče, se zničí.
Je známkou slabého ducha neumět snést bohatství.
Velkou výhodou bohatství je, že již nemusíme poslouchat rady druhých.
Člověk, který se domnívá, že se na světě udrží jen penězi, má vlastně o sobě pranízké vědomí.
Peníze budou asi vždycky stejné. Jen lidské konání má mravní kategorii.
Peníze, jež držím, jsou prostředkem svobody. Peníze, jež sháníme, jsou prostředkem zotročení. Proto jsem šetrný a proto nemám potřeb.