Zákony trestají pomlouvače tak jako zloděje, ačkoli nás okrádají o nejkrásnější majetek - přátelství.
Přátelství je šťastný a nezávislý slib, který dáme sami sobě a který přes všechny vášně zájmy, soupeření a náhody mění přirozenou náklonnost v dohodu již předem nezměnitelnou.
Osočování je hrozná věc. V zákonech však není zapsán žádný trest proti osočovatelům jako proti zlodějům, kteří kradou přátelství, statek nejcennější.
Každý soucítí s trpícím přítelem, ale sympatizovat s přítelovým úspěchem - to vyžaduje velmi dobrou povahu.
Přátelství je jako zlatá nit, která když se přetrhne, jde sice ještě spojit, ale uzel už navždy zůstane.
Většina přátelství jsou jenom sdružení vzájemné ochoty, aby lidé mluvili o sobě s někým jiným.
Člověk má být ke svému příteli takový jako sám k sobě.
A vy jste se někdy domníval, že je na světě jediný přítel, který by se choval odmítavě k vaší ženě nebo k vaší dceři, jestliže si zamanula, že jí musí podlehnouti?
Znovu navázaná přátelství a vztahy vyžadují víc péče a pozornosti než ty, které se nikdy nepřerušily.
Přátelství předpokládá nezištnost.
Přátelství dvou žen je úkladem proti té třetí.
Těšit se z přítelových úspěchů, to vyžaduje velmi jemnou povahu.
Stejné myšlení vytváří přátelství.
Postoj církevních hodnostářů lze charakterizovat slovy: "Žena je nejlepším přítelem člověka".
Rána, kterou zasadil přítel, se nehojí.