Potají přítele napomínej, ale veřejně chval.
Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel.
Přítel je ten, před kým můžeme vylít své srdce, plevel i zrno, protože víme, že jeho něžná ruka to vezme a proseje, aby zachovala to, co stojí za to zachovat, zatímco zbytek odfoukne dechem své laskavosti.
Sobectví je jed každého přátelství.
Vůbec se na sebe nezlobili. Dělali si jen přátelské potíže.
Opravdové přátelství nemluví, ale jedná.
Řekové, kteří přece tak dobře věděli, co je to přítel, pojmenovali příbuzné slovem, jež je superlativem slova "přítel". To nikdy nepochopím.
Cit, jenž chybí v lásce, totiž jistota, činí přátelství nerozlomným a zdvojnásobuje jeho půvab.
Měj s přítelem raději strpení, než abys ho ztratil.
Jestliže jsme si nevšimli, že vůči nám přítel ochladl, svědčí to o našem ochladnutí vůči němu.
Přátelství, které mohlo zmizet, nebylo nikdy opravdovým přátelstvím.
Špatný přítel je jako stín. Za slunečného počasí se ho nezbavíš, ale když se zamračí, nenajdeš ho.
Žertem přítele ztratíš, ale nezískáš.
Přátelství stejně jako láska pramení z nedorozumění.
Přítel, toť plamen srdce, zornice oka, moc paže, záštita zad.