Sobectví je jed každého přátelství.
Přátelství, které mohlo zmizet, nebylo nikdy opravdovým přátelstvím.
Láska je tornádo, přátelství je neustále vanoucí pasát.
Opravdové, vřelé, hluboce povrchní slovní přátelství je to, na které se může člověk absolutně spolehnout, když opravdu nic nepotřebuje.
Přítel, kterému jsi pomohl v nouzi, si na tebe vzpomene - až se zase octne v nouzi.
Přátelství je možné jenom mezi dobrými lidmi.
Přátelství stejně jako láska pramení z nedorozumění.
Opravdové přátelství nemluví, ale jedná.
Přátelství nám nebe posílá proto, abychom se mohli vyzpovídat a zachránit se před tajemstvími, která nás tíží.
Sneseš-li chyby přítele, přisvoj si je.
Potají přítele napomínej, ale veřejně chval.
Chval přítele veřejně, ale kárej ho mezi čtyřma očima.
Cit, jenž chybí v lásce, totiž jistota, činí přátelství nerozlomným a zdvojnásobuje jeho půvab.
Přítel je ten, před kým můžeme vylít své srdce, plevel i zrno, protože víme, že jeho něžná ruka to vezme a proseje, aby zachovala to, co stojí za to zachovat, zatímco zbytek odfoukne dechem své laskavosti.
V soukromí přítele kárej, veřejně chval.