Ó synu touhy! Popřej sluch tomuto: Nikdy smrtelné oko nepozná věčnou krásu, a neživé srdce se bude těšit vždy jen uvadlým květem. Neboť rovný hledá rovného a raduje se ze společnosti sobě podobného.
Básník neumírá svým tělem, ale na nezájem čtenářů.
Otroctví srovnáváme téměř se smrtí.
Egalitářství jest princip protipřírodní a protibiologický, jehož důsledkem může být toliko zánik, smrt. Život – toť různorodost.
Je krásné zemřít vlastní smrtí.
Mnoho psů zajícova smrt.
Dogmatické učení je smrt vědění.
Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.
Jsem pyšný na tyhle nádherné kapesní hodinky. Dědeček mi je prodal na smrtelné posteli.
Je možné se vyhýbat smrti, ale ne se jí vyhnout. – Fugere licet mortem, sed non effugere.
Co je smrt? Konec nebo přechod?
Ticho před narozením, ticho po smrti: život je hluk mezi dvěma neprozkoumatelnými obdobími ticha.
A marně svou modlitbou se bráníš naléhání stáří, vráskám a nezdolné síle smrti.
Proti narození a smrti nemáš léku. V mezidobí zachovej radost.
Žít je příliš nezdravé. Kdo žije, umírá.