Smrt se posmívá našim starostem.
Zbabělci umírají často ještě před smrtí, hrdinové okusí smrt jen jednou.
Člověk má zpravidla co do činění jen se třemi událostmi: rodí se, žije a umírá. Necítí, že se rodí, trpí, když umírá, a mezi tím zapomíná žít.
Každého později či dřív čeká mu souzená smrt.
Válka je organizovaná hra na opravdovou smrt.
Verše nepodléhají smrti.
Život: doživotní trest smrti.
Hanba vlasti je i mojí hanbou, rána vlasti je i mojí ranou, smrt vlasti je i mojí smrtí - ale také její život je i mým životem, také její sláva je i mou slávou.
Nesmrtelné verše umírají biflováním.
Dětství je duševní stav, v němž je to vše nové zajímavé, co dospělé smrtelně nudí.
Spisovatelé a básníci musejí být daleko prozíravější než policisté a soudci, protože neodsuzují k vězení či k smrti, nýbrž k věčnému zatracení.
Po smrti sláva pozdě přichází.
Statečný umírá jednou, zbabělec stokrát.
Kdo hyne svými zbraněmi, ten dvakrát umírá.
Diktátoři humanisté dovolují občas svým odpůrcům sebevraždu, ba i přirozenou smrt ve vězení.