Člověk má zpravidla co do činění jen se třemi událostmi: rodí se, žije a umírá. Necítí, že se rodí, trpí, když umírá, a mezi tím zapomíná žít.
Válka je organizovaná hra na opravdovou smrt.
Život: doživotní trest smrti.
Nesmrtelné verše umírají biflováním.
Triumf ducha, věčnost krásy. Kde není stáří, není změny. Zde promlouvá nesmrtelnost.
Zbabělci umírají často ještě před smrtí, hrdinové okusí smrt jen jednou.
Dětství je duševní stav, v němž je to vše nové zajímavé, co dospělé smrtelně nudí.
Hanba vlasti je i mojí hanbou, rána vlasti je i mojí ranou, smrt vlasti je i mojí smrtí - ale také její život je i mým životem, také její sláva je i mou slávou.
Po smrti sláva pozdě přichází.
Teprve až smrt zarámuje život, portrét je doopravdy zavěšen na zdi.
Statečný umírá jednou, zbabělec stokrát.
Spisovatelé a básníci musejí být daleko prozíravější než policisté a soudci, protože neodsuzují k vězení či k smrti, nýbrž k věčnému zatracení.
Verše nepodléhají smrti.
Kdo hyne svými zbraněmi, ten dvakrát umírá.
Diktátoři humanisté dovolují občas svým odpůrcům sebevraždu, ba i přirozenou smrt ve vězení.