Odvaha je vlastně protimluv. Znamená totiž silnou touhu po životě beroucí na sebe formu odhodlání ke smrti.
Po smrti sláva pozdě přichází.
Život: doživotní trest smrti.
Dětství je duševní stav, v němž je to vše nové zajímavé, co dospělé smrtelně nudí.
Rodíme se jen jednou, dvakrát se nelze narodit, nýbrž je jisté, že po celou věčnost nebudeme již existovati. A tu ty, který nejsi pánem zítřka, odkládáš své štěstí na dobu pozdější. Život pak míjí v samém prodlévání a jeden jako druhý umíráme, aniž jsme našli pro sebe volnou chvíli.
Čin dobrý, umírá-li nepochválen, jich tisíc ubíjí, jež za ním jdou.
Neopusťte věčnou krásu pro krásu, která musí zemřít, a nevažte své náklonnosti na smrtelný svět prachu.
Nesmrtelné verše umírají biflováním.
Hanba vlasti je i mojí hanbou, rána vlasti je i mojí ranou, smrt vlasti je i mojí smrtí - ale také její život je i mým životem, také její sláva je i mou slávou.
Teprve až smrt zarámuje život, portrét je doopravdy zavěšen na zdi.
Statečný umírá jednou, zbabělec stokrát.
Zbabělci umírají často ještě před smrtí, hrdinové okusí smrt jen jednou.
Duše je nesmrtelná, poněvadž se podobá nesmrtelným bytostem, a to je proto, ježto se věčně pohybuje, neboť všechny božské bytosti se také bez ustání věčně pohybují, měsíc, slunce, hvězdy i celá obloha.
Kdo hyne svými zbraněmi, ten dvakrát umírá.
Spisovatelé a básníci musejí být daleko prozíravější než policisté a soudci, protože neodsuzují k vězení či k smrti, nýbrž k věčnému zatracení.