Nikdo není před smrtí blažen.
Odvaha je vlastně protimluv. Znamená totiž silnou touhu po životě beroucí na sebe formu odhodlání ke smrti.
Teprve až smrt zarámuje život, portrét je doopravdy zavěšen na zdi.
Dětství je duševní stav, v němž je to vše nové zajímavé, co dospělé smrtelně nudí.
Umřít přece znamená, že už je po všem, ale umírat, znamená smrt zažít; dá-li se zažít po jeden jediný okamžik, zažili jsme ji na věky věků.
Po smrti sláva pozdě přichází.
Rodíme se jen jednou, dvakrát se nelze narodit, nýbrž je jisté, že po celou věčnost nebudeme již existovati. A tu ty, který nejsi pánem zítřka, odkládáš své štěstí na dobu pozdější. Život pak míjí v samém prodlévání a jeden jako druhý umíráme, aniž jsme našli pro sebe volnou chvíli.
Zbabělci umírají často ještě před smrtí, hrdinové okusí smrt jen jednou.
Nesmrtelné verše umírají biflováním.
Hanba vlasti je i mojí hanbou, rána vlasti je i mojí ranou, smrt vlasti je i mojí smrtí - ale také její život je i mým životem, také její sláva je i mou slávou.
Statečný umírá jednou, zbabělec stokrát.
Spisovatelé a básníci musejí být daleko prozíravější než policisté a soudci, protože neodsuzují k vězení či k smrti, nýbrž k věčnému zatracení.
Neopusťte věčnou krásu pro krásu, která musí zemřít, a nevažte své náklonnosti na smrtelný svět prachu.
Duše je nesmrtelná, poněvadž se podobá nesmrtelným bytostem, a to je proto, ježto se věčně pohybuje, neboť všechny božské bytosti se také bez ustání věčně pohybují, měsíc, slunce, hvězdy i celá obloha.
Kdo hyne svými zbraněmi, ten dvakrát umírá.