Ke snášení štěstí je nám třeba ctností mnohem větších než ke snášení neštěstí.
Nestačí nám, abychom byli šťastní - my chceme, aby druzí byli nešťastní.
S neštěstím, na které nám nestačí síla, se vyrovnáme bezmocností.
Stáří není tak velké neštěstí, uvážíme-li druhou možnost.
Bázlivý hlas ministrů nikdy nedokáže donést ke sluchu králů stížnost nešťastníků, je třeba, aby křik lidu mohl proniknout až k trůnu.
Společné neštěstí je všem útěchou.
Štěstí zmate lidi ještě více než neštěstí.
Naděje je poslední útěchou v neštěstí.
Smích nás přechází, je-li pocit naší převahy příliš markantní a neštěstí druhé osoby vážné.
Je užitečnější zatěžovat si mysl snášením neštěstí, které už přišlo, než předvídáním toho, které by teprve mohlo přijít.
Pohroma je neštěstí, které potká nás; štěstí, které potká druhé.
Neštastní jsou ti, kteří se domnívají, že je jim vše dovoleno.
Kdyby všechna naše neštěstí byla snesena na jednu společnou hromadu, odkud by si každý musel vzít stejný díl, většina lidí by byla spokojena, kdyby si mohla odnést ta svoje vlastní.
Všichni máme dostatek síly, abychom unesli neštěstí druhých.
Neštěstí jednoho je rozptýlením pro ostatní.