V smutku si vystačíme i sami se sebou. Ale když chceme prožít plné štěstí, musíme se o něj s někým podělit.
Člověk musí být buď smutný nebo veselý. Klid je teplý chléb pro jedlíky a spáče.
Dodává i sláva duchu nemalé síly. Dokud ti štěstí bude přát, budeš přátel mít mnoho, smutný až přijde ti čas, zůstaneš úplně sám.
Déšť je smutný, protože nám připomíná čas, kdy jsme byli rybami.
Medicína je veselé povídání o smutných věcech.
Všem lidem prospívá dopřát čas od času duši uvolnění. Odpočinek obnovuje totiž životní sílu a veselá nálada prázdnin rozežene každý smutek.
Člověk, to je pýcha, krutost, zrada, podlost, násilí. Sešlé lidské tělo, to je smutek, stud, strach, výčitka a naděje.
Ze smutku se nezrodí žádný čin.
Neohlížejte se smutně za minulostí, už se nevrátí. Raději moudře využijte přítomnosti. To je správná cesta.
Obětovat svůj život, své štěstí, je vždy pouze smutnou a vyjímečnou nutností, nikoli naplněním věčného životního zákona.
Člověk se nikdy neobětuje v zoufalství, nýbrž v nadšení. Neočekává od svého obětování smutek a beznaděj, nýbrž naopak blaženost, která převýší všechno, co mu může poskytnout běžný život.
Chceme-li být úspěšní, pak by náš smutek z prohry nikdy neměl být větší než radost toho, kdo nad námi zvítězil.
Humor a satira jsou jako milenec a milenka; kde jednoho není, tam druhý smutně hledí.
Stáří není smutné proto, že se ztrácejí naše potěšení, ale naše naděje.
Fyzikům nezbývá nic lepšího než chodit s ustaranými tvářemi a smutně si stěžovat, že v pondělí, ve středu a v pátek musejí na světlo hledět jako na vlnu, zatímco v úterý, ve čtvrtek a v sobotu ho berou jako částici. A v neděli se prostě modlí...