Smutným hodiny se zdají dlouhé.
Stáří a bezmocnost jsou smutní druhové posledních let života.
Ze smutku se nezrodí žádný čin.
Všem lidem prospívá dopřát čas od času duši uvolnění. Odpočinek obnovuje totiž životní sílu a veselá nálada prázdnin rozežene každý smutek.
V smutku si vystačíme i sami se sebou. Ale když chceme prožít plné štěstí, musíme se o něj s někým podělit.
Ty smutné masky ženské tváře, namalované na ženské tváře.
Je-li vůbec něco smutnějšího než zneuznaný génius, je to nepochopený žaludek.
Člověk, to je pýcha, krutost, zrada, podlost, násilí. Sešlé lidské tělo, to je smutek, stud, strach, výčitka a naděje.
Déšť je smutný, protože nám připomíná čas, kdy jsme byli rybami.
Chceme-li být úspěšní, pak by náš smutek z prohry nikdy neměl být větší než radost toho, kdo nad námi zvítězil.
Stáří není smutné proto, že se ztrácejí naše potěšení, ale naše naděje.
Obětovat svůj život, své štěstí, je vždy pouze smutnou a vyjímečnou nutností, nikoli naplněním věčného životního zákona.
Člověk se nikdy neobětuje v zoufalství, nýbrž v nadšení. Neočekává od svého obětování smutek a beznaděj, nýbrž naopak blaženost, která převýší všechno, co mu může poskytnout běžný život.
Člověk musí být buď smutný nebo veselý. Klid je teplý chléb pro jedlíky a spáče.
Humor a satira jsou jako milenec a milenka; kde jednoho není, tam druhý smutně hledí.