Stáří je dnes opuštěnější než kdysi.
Mladí mají aspirace, které se nikdy neuskuteční, stáří mají vzpomínky na to, co se nikdy nestalo.
Člověk nepozorovaně, ale vždycky jednou za deset nebo za patnáct let "naráz zestárne", jako kdyby na něj příroda zapomněla a pak se zničehonic upamatovala a honem ho posadila na úroveň jeho skutečného stáří.
Síla stáří a zvyku je nesmírná.
Stáří začíná od chvíle, kdy se nám všechna děvčata začínají zdát hezká.
Stáří je pak posledním dějstvím života jako nějakého dramatu, jehož vyčerpávající únavě musíme hledět uniknout, zvláště když k tomu přistoupila omrzelost a přesycení.
Krása není znakem dobroty. Leda ve stáří.
Nestřídmí mají krátký věk a zřídka stáří.
Stáří má také svoje výhody. Nemusí se tak ohlížet na diskrétnost.
Co nám udělá stáří, když jsme dva.
Každý chce dosáhnout stáří, a kdo ho dosáhl, v pošetilé nestálosti si na ně stěžuje.
Grácií stáří je dobrota.
Pokrok v životě: čím je naše stáří pokročilejší, tím míň se dokážeme nadchnout pro pokrok.
Vzdělání je nejlepší cestovné pro stáří.
Stáří je zatím něco, co se přihodilo jiným ženám.