Víra je skála, v které je zapuštěn svým základem charakter. Kdo má neotřesenou víru ve své poslání, např. víru v sebe a v Boha, ten má na světě sílu a moc.
Věřím, že nic nepomine bez následků a že každý náš krok, i ten nejmenší, jest významný pro život přítomný i budoucí.
Nejdůležitější, čemu je se naučiti, je železná rezignace, fatalistický klidný názor na běh života, víra v pomíjejícnost všeho, nejen dobrého, ale i zlého, schopnost neoddávati se ani radosti ani žalu.
Veškeré zlo má původ v naší bezbřehé ignoranci. Co by se napřed mělo prostudovat, tomu se apriori věří. Místo abychom pozorovali a zkoumali, tvrdíme.
Snažím se pochopit, abych věřil.
Srdce je ve víře nejmocnější.
Ženám smíme věřit jen polovinu. Ale kterou?
Přátelé, i já věřím v prozřetelnost, já však věřím v prozřetelnost většiny, největšího měšce a nejdelšího kanónu.
Žádný nátlak ve věcech víry.
Věř mi, skutečná radost je vážná věc.
Primitivní víra v pokrok je přesvědčením, které nesvědčí o síle, ale o povolnosti, a tudíž o slabosti.
Chybou je, když věříš každému, ale chybou je i to, když nevěříš nikomu.
Je třeba dokázat skutky to, čemu věříš srdcem.
Je to zvířecí mrav, zotročovat sobě podobné.
Člověk je již tak zařízen, že nejvíce věří svému zraku, mnohem více než sluchu.