Velké štěstí je velké otroctví.
Účelem výchovy je učinit jednotlivce pokud možno způsobilým, aby nejprve založil vlastní štěstí a potom štěstí bytostí jiných.
Člověk musí být zahraničním ministrem, aby byl šťastný.
Člověk nepozná jak je dobrý, dokud polovina jeho štěstí nezávisí na velkém hříchu.
Láska je štěstí , které si dáváme navzájem.
Účelem života není najít štěstí, ale hledat ho.
Žena, která je vám rovna, je největším štěstím.
Závistivci nejsou šťastni dříve, dokud nezpůsobí, že druzí také závidí.
Šťasten ten, kdo nalezl svou práci, ať si již nežádá více štěstí.
Člověk se musí učit, jak být šťastný, ale taktéž se musí učit, jak umírat.
Za šťastné považujeme ty, kteří se učili ze životní zkušenosti snášet útrapy a nebýt jimi udolán.
Šťastný je ten, kdo se považuje za šťastného.
Každé štěstí je mistrovské dílo: sebemenší chybou se znehodnotí, sebemenší nedokonalostí se pokazí, sebemenší malicherností zhloupne.
Co máš udělat, abys dosáhl štěstí, to ti poradí kdekdo, ale nikdo ti neporadí, jak.
Pro pocit štěstí se obyčejně vyžaduje tolik času, kolik je ho třeba k natažení hodinek.