I chyba může být užitečná, dokud jsme mladí, ale nenesme ji s sebou do stáří.
Stáří se má vždycky ctít.
Stáří začíná a střední věk končí, když počet našich potomků je větší než počet našich přátel.
Bojíme se stáří a přitom si nejsme jisti, zda se ho dožijeme.
Do stáří jsem se staral o to, abych dobře žil, ve stáří o to, abych dobře umřel.
Dbejme, aby nám stáří neudělalo vrásky také na duši, když je dělá na tváři.
Omyly ducha přibývají ve stáří jako vrásky na tváři.
Mládež dneška by měla občas uvážit, že bude stářím zítřka.
Stáří je dnes opuštěnější než kdysi.
Mladí mají aspirace, které se nikdy neuskuteční, stáří mají vzpomínky na to, co se nikdy nestalo.
Člověk nepozorovaně, ale vždycky jednou za deset nebo za patnáct let "naráz zestárne", jako kdyby na něj příroda zapomněla a pak se zničehonic upamatovala a honem ho posadila na úroveň jeho skutečného stáří.
Síla stáří a zvyku je nesmírná.
Stáří začíná od chvíle, kdy se nám všechna děvčata začínají zdát hezká.
Stáří je pak posledním dějstvím života jako nějakého dramatu, jehož vyčerpávající únavě musíme hledět uniknout, zvláště když k tomu přistoupila omrzelost a přesycení.
Krása není znakem dobroty. Leda ve stáří.