Ke snášení štěstí je nám třeba ctností mnohem větších než ke snášení neštěstí.
Neštěstí ještě nejistá tíží nás často mnohem víc než neštěstí, která se již snesla na naše hlavy - to proto, že v obraznosti stejně jako v matematice je síla neznámého nezměřitelná.
Neštěstí obvykle odhalí schopnost, a štěstí, to ji zas skrývá.
Nešťastníci jsou tak bláhoví, že pro ně i prázdný soucit znamená vrchol blaha.
Stáří není přílišným neštěstím, uvážíme-li i tu druhou možnost.
Statečnému jsou nešťastné a šťastné události jako pravá a levá ruka: užívá jich obou.
Největším štěstím a největším neštěstím je nic víc si nepřát.
Můj život je vlastně velmi šťastný, až na chvíle, kdy je zpropadeně nešťastný.
Soucit má podivnou dialektiku. Hned vinu předpokládá a hned ji zase zamítá, a proto se předurčení k soucitu nese tím hůře, čím duchovnější je neštěstí.
Jedním z neštěstí, která doléhají na velké duchy, je jejich nevyhnutelné pochopení pro všechny věci - pro neřesti právě tak jako pro ctnosti.
Nešťastnými a zlými se stáváme jen proto, že zneužíváme svých schopností.
Střez se mít radost z cizího neštěstí.
Zlato se pozná v ohni, ctnost v neštěstí.
Polovina žen je nešťastná, protože nemá to, co činí nešťastnou u druhou polovinu.
Neštěstí druhého váží jako vlas.