Mládenec žije jako král a umírá jako pes. Ženatý žije jako pes a umírá jako král.
Všichni zemřeme na vlastní smrt.
Hanba vlasti je i mojí hanbou, rána vlasti je i mojí ranou, smrt vlasti je i mojí smrtí - ale také její život je i mým životem, také její sláva je i mou slávou.
Co je smrt? Konec nebo přechod?
Smrt se posmívá našim starostem.
Umírání je vlastně účelem bytí.
A marně svou modlitbou se bráníš naléhání stáří, vráskám a nezdolné síle smrti.
Taková už jsou lidská srdce. Co je v nich nejvznešenější, umírá nejdříve.
Proti narození a smrti nemáš léku. V mezidobí zachovej radost.
Smrt se neustále přibližuje. Ale skutečnost, že nikdy nevíš, kdy k tobě přijde, jakoby ubírala na významu skutečnosti, že život má svůj konec.
Smrt nemá vždy otevřené uši k slibům a prosbám dědiců.
Člověk je substance smrtelná, vyjadřující myšlenky řečí.
S původní srstí se smrti nedožije ani pes.
Všichni jsme už od narození odsouzeni k smrti.
Každá lidská bytost žije a umírá sama, o nic méně cizí sobě než ostatním.