Proč je na cestě k smrti tolik zastávek, proč jde vše tak pomalu?
Popel vše srovná; nerovni se rodíme, rovni umíráme.
Ano, opět dobré příznaky, doktore. Umírám na sto dobrých příznaků.
Život je cesta, která vede ke smrti, ale po cestě zapomeneme na cíl.
Má dvojí smrt, kdo z cizí vůle umírá.
Státníci jsou chirurgové, jejich omyly jsou smrtelné.
Každý člověk se dívá na smrt, jako by byl jediný nebo aspoň první, kdo má umřít.
Uniká smrti, kdo jí opovrhuje, stihne však toho, kdo se jí nejvíce bojí.
Čas smrti znát je ustavičně umírat.
Představa, že zemřeme, je krutější než umírání...
Pro člověka, který splnil svou povinnost, je smrt přirozená a vítaná právě tak jako spánek.
Neopusťte věčnou krásu pro krásu, která musí zemřít, a nevažte své náklonnosti na smrtelný svět prachu.
O smrti se mohou kompetentně vyjadřovat jen nebožtíci.
Statečný umírá jednou, zbabělec stokrát.
Žárlivost se vždy rodí s láskou, ale vždycky s ní neumírá.