Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.
Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.
Naděje umírá poslední.
Člověk začne chápat život, teprve když začne myslet na smrt.
Kdož ví, zda není život umíráním a smrt životem?
Každý z nás dluží přírodě svoji smrt.
Úřad je věc příjemná, ale velké je jeho břemeno.
Mezi všemi slastmi na nás bezesporu nejvíce působí a dodává naší duši nejvíce energie rozkoš z žen.
Příjemná je chvála vycházející od těch, kteří sami ve chvále žili.
Věřte, že chybují ti, kdo spolu spí jen pro rozkoš, ale pohněvají-li se nějak a pohašteří, lehnou si odděleně a zapomínají právě tehdy nejvíce vzývat Afroditu, která bývá v podobných případech nejlepší lékařkou.
Štěstí je rozkoš bez pokání.
Žádný surovec není tak hrubý, žádný cynik tak neochvějný, aby se ho příjemně nedotklo, když má nějaká žena dobré mínění o jeho milostných schopnostech.
Starci totiž, kteří jsou klidní a umírnění, kteří nejsou nevrlí a nelaskaví, ti prožívají stáří docela snesitelné, kdežto nevrlost a nelaskavost způsobují nepříjemné potíže v každém věku.
Lože je místo, kde bujnosti třeba: tož naplň je vždycky všemožných rozkoší slastí, na něm vždy odlož svůj stud.
I práce sama je rozkoší.