Ach, jak lidský duch je neznalý osudů příštích, neumí zachovat míru, když zpychne záplavou štěstí.
Štěstí a neštěstí lidské nezávisí pouze na lidské povaze, nýbrž také na osudu.
Osud je opakem přírodního zákona. Přírodní zákon poznáváme a využíváme, osud ne.
Osud je zlomýslný jak stará babizna.
Odvaha je počátkem činu, osud je však pánem konců.
Viník se bojí zákona, nevinný pak osudu.
Každý osud je možno jen snášením zmáhat.
Útěkem se řítíme doprostřed osudu.
Hlavní tajemství, jak si zachovat veselost, jest nedovolovat, aby nás maličkosti znepokojovali, a zároveň umět si vážit těch drobných radostí, jenž nám osud poskytuje.
Umění je na věčnost spjato s osudy člověčenstva.
Osud člověka je utvářen jeho povahou.
Osud je zbabělý pes, když na něj dupneš zalekne se.
Tato myšlenka sdílela osud mnoha jiných užitečných záměrů: byla totiž schválena a zapomenuta.
Humor je vždycky trochu obrana proti osudu, víc psiny se rodí z nespokojenosti než z blahého a spokojeného ducha.
Ani milostný osud nespadne nikomu do klína. Na nás je, jak si jej vytvoříme.