Bohyně udělali z žen muži. Ženy jim to jenom občas musejí připomenout.
Řeč je obrazem duše. Jaký muž, taková řeč.
S mužskými ví žena, na čem je, jen když je v kolébce na smrtelné posteli.
Žena je přístupna ostýchavým mužům, nikoli však váhavým.
Muž dá život za toho, kdo ho chápe, žena se obětuje pro toho, kdo jí lichotí.
Láska je pokrm žen. Pro muže je kořením.
Žena zajde občas do divadla kvůli šatům, muž kvůli vlastní hře.
Poslušnost je to, co žena při svatbě svému muži slibuje a co pak od něho vyžaduje.
Chcete, aby vás chápali muži? Mluvte! Chcete, aby vás chápaly ženy? Mlčte!
Žena nikdy nepochopí, co je to mužův čas. Polyká ho jako limonádu, kolik jí ho dáte, tolik ho zhltne, ale sama nemá kdy, jde-li si zkoušet klobouk.
Duch vůdcův vede vojsko k mužné chrabrosti.
Hodně mužů hloupne, když se zamilují, ale většina z nich nemá ani takovou výmluvu.
Největší díla zásluhy o obecné blaho nalézáme na účtech mužů neženatých a bezdětných.
Muž se společensky uplatňuje a zařaďuje tím, co vydělává; žena tím, co vydává.
Marcel Proust kdysi řekl, že krásné ženy jsou jen pro muže bez fantasie. Možná i v tom je kouzlo Francouzek. Krásné osloví ty bez fantazie, zajímavé nadchnou ostatní.