Poslání skladatele má tu větší zvláštnost, že v sobě spojuje i zaujetí člověka, jež usilovně zhotovuje výrobek, který nikdo nechce.
Sláva, vlastně to, čemu lidé tak říkají, je velmi často potřísněno blátem.
Nic tak neváže člověka k člověku, jako bezradnost.
Soulož je malou mrtvicí, člověk se při ní vyřítí z člověka a oddělí se od něho, jakoby jediným úderem uťat byl.
Zlý člověk pak každého podle sebe soudí.
Básníci jsou lidé pravdy, jelikož pravda umožňuje proniknout do neznáma. A kdo by se odvážil tvrdit, že pro ty, kdož jsou hodni radosti, není krásné, co je nové.
Člověk, který si nic o sobě nemyslí, je teprve skutečný člověk.
Lidé se častěji stávají dobrými cvičením, nežli od přírody.
Je právě tak nepříjemné, když lidé mají úplně stejné zájmy, jako když mají zájmy zcela odlišné.
Náleží k tomu nemnoho umění a práce, aby člověk byl počat, jakmile se však narodil, jest na sebe vzíti péči pilnou a úzkostlivou, aby byl odchován a vychován.
Se ženou je třeba spát, než ji člověk úplně pochopí.
Člověk nemusí být Napoleonem, aby závisel na válkách a revolucích, politika byla často základem osudů velmi obyčejných lidí.
Buď člověkem a budeš šťasten.
Pábitel je každý člověk, který je taky navštíven inspirací a říká věty, o kterých rozumní lidé říkají, že jsou nerozumné, dělá věci, které slušní lidé nedělají, pábění je tedy usilování o zakázané...
Schopnost blbnout odlišuje člověka od zvířat nejvýrazněji. Snad dokonce spolehlivěji než schopnost myslet či smát se.