Kritický vztah k sobě z tebe udělá skutečně moudrého člověka. Stejně v umění i v literatuře. Když si čestně uvědomíš své místo, něco z toho bude.
Země - hospodář, člověk - host.
Pokud má člověk to štěstí, aby žil zamlada v Paříži, potom ať půjde v životě kamkoliv, jde to všude s ním, protože Paříž, to je pohyblivý svátek.
Moudrý člověk opravuje podle cizích chyb své vlastní.
Staří lidé vidí nejlépe na dálku, jak očima porozumění, tak svýma přirozenýma.
Lidé se liší nejnápadněji tím, že blázni tropí pořád tytéž a rozumní pořád jiné klouposti.
Aź se ti kočár poláme, najednou bude kolem plno lidí a všichni ti budou ukazovat cestu.
Čím méně člověk umí být něžný, tím více něhy potřebuje. Ale jen srdce otvírají srdce.
Mnozí lidé si zkazí celý život představou neštěstí, které jim hrozí.
Lidé rozumem silní ovládají jiné přirozeně.
Chudobný člověk se směje bezstarostněji a častěji než bohatý.
Srdce je záclona, jež lidem často zaclání ve výhledu.
Když si lidé naříkají na život, je to téměř vždy proto, že od něho žádali nemožné věci.
Člověk by měl málo mluvit s lidmi a velmi mnoho se sebou samým.
Jak milý tvor je člověk, když je člověkem.