Velcí lidé umírají dvakrát; jednou jako lidé, podruhé jako velcí.
Skromností se ještě nikdo neomezil ve ctižádosti. Skromnost a ctižádost se totiž nikdy nevyskytují u jednoho člověka pohromadě.
Vesmír je pouhou prchavou představou v Boží mysli - pěkně nepříjemné pomyšlení, zvláště když člověk právě složil zálohu na byt.
Soucit se zvířetem vzniká z jednoho pramene zároveň s milosrdenstvím k člověku.
Člověk není výtvorem okolností. Okolnosti jsou výtvorem člověka.
Vláda si těžko zjedná poslušnost, bude-li se omezovat jen na to, aby ji lidé poslouchali.
Nevzdělaný člověk je karikaturou sebe samého.
Optimismus je to jediné, co člověk ještě za života může mít.
Největší revoluce dějin vypukne v den, kdy všichni lidé začnou žít podle Ježíšova horského kázání.
Ve škole se mladí lidé učí všemu, co je nutné, aby se stali profesory.
U člověka není nic nemožného, ve zlém právě tak jako v dobrém.
Usnout na vavřínech dovedou i lidé trpící nespavostí.
Jak žít musí člověk, aby jeho život nebyl zbytečným přežíváním? Musí snít!
Jediná radost na světě je začínat. Je hezké žít, protože žít znamená začínat neustále v každém okamžiku. Jestliže člověku chybí smysl pro tohle...chce zemřít.
Mnozí lidé, když dosáhli bohatství, nezbaví se bídy, nýbrž ji jenom vymění za bídu ještě větší.