Bohatství člověka měříme podle věcí, které může postrádat, aniž by přitom ztratil dobrou náladu.
Vyčítáme lidem, že mluví jen o sobě, to je však předmět, který ovládají nejlépe.
Zbytečný člověk nemá přítele.
Ubohý je člověk, který nikdy nezatoužil po tom, aby z lásky obětoval všechno, a který to tedy ani udělat nemohl.
Nenávist lidí se také opotřebuje.
Lidé si nijak nemohli pomoci od smrti, bídy, nevědomosti, a tak je napadlo, že na to nebudou myslet, aby měli pocit štěstí.
Lidé chtějí člověka ponížit a pak mu teprve chtějí prokázat dobro - ale nikdy ho nechtějí pozvednout a poté oslavit.
Zlo je něco svatého. Jenom čistý člověk je hoden provést svému bližnímu něco zlého.
Jen člověk dokáže nemožné.
Žádný zlý člověk není šťastný.
Stane-li se člověk slavným, potkává pozoruhodně mnoho spolužáků.
Slavná osobnost je člověk, který po celý život těžce pracoval, aby se stal slavným, a pak nosí tmavé brýle, aby ho nikdo nepoznal.
I když mnozí lidé hrdinsky obětují život za věc, není to důkazem, že je to věc spravedlivá.
Idealista je člověk, který věří, že musí věřit.
Člověk pociťuje neobyčejnou rozkoš, podmaní-li si sterými pozornostmi srdce mladé krásky a vidí-li denně nové pokroky. Ale jakmile je člověk jednou pánem, už jí nemá co říci, ani co přáti, všechna krása vášně je pryč.