Člověk si nemůže dovolit býti jiným před obědem a jiným po obědě. Nesmí připustit, aby čas nebo jeho útroby a účet v bance určovaly jeho životní filozofii. Musí si vytvořit svůj mravní rámec, který zajistí stálost jeho osobnosti.
Není zamilován, kdo obědvá s chutí.
Jestli spíš do oběda, nezlob se na souseda, že vstává v době ranní a nezve tě na snídani.
O cizím neštěstí až po obědě.
Přidáte-li k jakékoli večeři nudle, získáte libovolné množství porcí.
Pozvání na oběd, je-li jednou přijato, je posvátný závazek. Umřete-li před jeho podáváním, musí vás zastoupit váš právník.
Po dobrém obědě lze odpustit každému, i vlastním příbuzným.
Tak jako nemáš jíst jen pro chuť, tak nesmíš číst jen pro zábavu.
Kdo chce hodně jíst, nemůže spát.
Abys prospal noc lehce, musíš večeřet krátce. – Ut sis nocte levis, sit tibi cena brevis.
Ženy nenávidí revoluci a revolucionáře. Mají rády muže poddajné, kteří jsou vážení v bance a nechodí nikdy pozdě k obědu.
Je slabou útěchou vědět, že ten, kdo nám servíroval špatnou snídani nebo nás uctil levným vínem, vede zcela bezúhonný život. Ani nejvyšší ctnosti nás neodškodní za studené předkrmy.
Nezacházej v ničem do extrému. Chceš-li jíst večer velmi pozdě, riskuješ, že budeš jíst až druhý den ráno.
Dobrý oběd probouzí vše, co je v muži něžnějšího. Jeho blahodárným vlivem se stávají ze zamračených bručounů bodří žvanilové.
Sám sis to namíchal, sám musíš všechno vyjíst.