Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt - DVA!
Cítit, milovat, trpět, obětovat se, bude vždycky obsahem života ženy.
Rozumný člověk usiluje o život bez bolesti, ne o život příjemný.
Člověk si vždycky najde nějaký důvod, aby mohl trpět.
Láska je krása, když se dva mají rádi, láska je bolest, když jeden zradí.
Soucit je tvá bolest v mém srdci.
Lásku je třeba brát sportovně - pak budete šťasten. Berete-li ji zamilovaně, pak budete celý život trpět.
Člověk nestojí nad ostatními živočichy proto, že je může bezcitně trápit, nýbrž proto, že je lituje.
Vžili-li jsme se již v myšlenku, že jsme někoho ztratili, připadá nám pak jeho neočekávaný návrat zvlášť bolestivý.
S bolestí si vystačíme sami, avšak chceme-li prožít plnost radosti, potřebujeme někoho, s kým ji můžeme sdílet.
Trpět pro milovaného člověka je v lidském řádu určitou formou štěstí.
Láska je jako hra, krásně začíná a s bolestí končí.
Velký člověk je povznesen nad urážku, nespravedlnost, bolest i posměch, a byl by vlastně nezranitelný, kdyby netrpěl soucitem.
Jsou lidé, kteří sice milují své bližní, ale tak primitivním způsobem, že jim působí jen bolest.
Nesmíme se zlobit a trpět kvůli tomu, že nejsme známí, spíše musíme usilovat o to, abychom stáli za poznání.