Je mnohem lepší zapomenout, než neustále vzpomínat a trápit se.
Bolest nad ztrátou druhého člověka je snesitelnější, když člověk ví, že sám už nebude dlouho žít.
Tvou bolest nářek nezhojí, jen prozradí.
Člověk tak mocně naříká při každé bolesti, a tak málo se raduje, když žádnou nemá.
Smrt je odpoutáním od všech bolestí a hranicí, kterou naše utrpení již nepřekročí. Smrt nás ukládá do toho klidu, kde jsme spočívali před svým narozením.
Láska způsobuje bolest, ale také bolest léčí. Láska prostě bolest je.
Člověk je učeň, bolest je jeho mistrem. Nic se nenaučíš bez mistra.
Už s chmurným mírem vchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. Jen zprostit toho, kdo je nevinnen a trestat provinilé ještě zbývá. Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova.
Nikdy nebude šťastným, koho bude trápit, že někdo je šťastnější.
Někdy se zdá, že se tíha situace nedá unést, je jí příliš, ale bolest přesto patří k životu, bez ní by nebylo naděje, a velikost a život by byl jenom pošetilostí.
Bolest druhých nám pomáhá nést naši vlastní.
Bolest není od lásky nikdy daleko.
Noc a láska a víno, ty nemohou rozumně radit.
Voda mladým, víno starým.
Při první skleničce vína pijeme víno, při druhé víno pije víno, ale při třetí, už víno pije člověka.