Pochybovat o všem nebo všemu věřit, to jsou dvě stejně pohodlná řešení, poněvadž jedno i druhé nás osvobozuje od myšlení.
Na polopravdách je nejnebezpečnější, že skoro vždy se věří té nesprávné polovině.
Věř, ale hleď komu. – Fide, sed cui vide.
Víra v jiné vrcholí vírou v lidstvo.
Víra není počátek, ale konec všeho vědění.
Je to vždy tak, že kněz už dávno myslí na něco jiného, zatímco kostelník ještě věří v Boha.
Chytrý světec se snaží věřit v boha i v ráji.
Člověk je již tak zařízen, že nejvíce věří svému zraku, mnohem více než sluchu.
Netřeba slov, věřte věcem.
Dary, to můžeš mi věřit, ti získají lidi i bohy.
Člověk k sobě bytostně potřebuje někoho, komu by věřil natolik, že by na něho mohl svádět své chyby.
Dluhy nejsou zlé, ale věřitelé.
Člověk je zvíře, které není ničím samo o sobě, ale může být vším.
Člověk pozná jen maličký kousek jsoucna, ale každý věří, že objevil všechno.
Člověk může věřit buď na násilí, nebo na ideu.