Svému srdci můžeš vždycky věřit.
Naivní je slovo, které výstižně popisuje toho, kdo věří, že tě opravdu zajímá, zeptáš-li se ho, jak se mu daří.
Věř, ale hleď komu. – Fide, sed cui vide.
Je to vždy tak, že kněz už dávno myslí na něco jiného, zatímco kostelník ještě věří v Boha.
Ten den, kdy začnete věřit, že jste úspěšní, je rovněž dnem, kdy jste úspěšní být přestali.
Pochybovat o všem nebo všemu věřit, to jsou dvě stejně pohodlná řešení, poněvadž jedno i druhé nás osvobozuje od myšlení.
Člověk je jediným zvířetem, které se může nudit, pociťovat nespokojenost a cítit se vyhnaným z ráje.
Člověk je již tak zařízen, že nejvíce věří svému zraku, mnohem více než sluchu.
Člověk k sobě bytostně potřebuje někoho, komu by věřil natolik, že by na něho mohl svádět své chyby.
Dary, to můžeš mi věřit, ti získají lidi i bohy.
Netřeba slov, věřte věcem.
Dluhy nejsou zlé, ale věřitelé.
Člověk může věřit buď na násilí, nebo na ideu.
Žádné zvíře by nepřišlo na něco tak ohavného, jako je opilství, a na něco tak povznášejícího, jako je pití.
Člověk je zvíře, vyjma mimořádné chvíle.