Svému srdci můžeš vždycky věřit.
Naivní je slovo, které výstižně popisuje toho, kdo věří, že tě opravdu zajímá, zeptáš-li se ho, jak se mu daří.
Věř, ale hleď komu. – Fide, sed cui vide.
Je to vždy tak, že kněz už dávno myslí na něco jiného, zatímco kostelník ještě věří v Boha.
Ten den, kdy začnete věřit, že jste úspěšní, je rovněž dnem, kdy jste úspěšní být přestali.
Pochybovat o všem nebo všemu věřit, to jsou dvě stejně pohodlná řešení, poněvadž jedno i druhé nás osvobozuje od myšlení.
Člověk je jediným zvířetem, které se může nudit, pociťovat nespokojenost a cítit se vyhnaným z ráje.
Člověk je již tak zařízen, že nejvíce věří svému zraku, mnohem více než sluchu.
Netřeba slov, věřte věcem.
Dary, to můžeš mi věřit, ti získají lidi i bohy.
Člověk k sobě bytostně potřebuje někoho, komu by věřil natolik, že by na něho mohl svádět své chyby.
Člověk je zvíře, vyjma mimořádné chvíle.
Člověk může věřit buď na násilí, nebo na ideu.
Dluhy nejsou zlé, ale věřitelé.
Chytrý světec se snaží věřit v boha i v ráji.