Věř, ale hleď komu. – Fide, sed cui vide.
Je to vždy tak, že kněz už dávno myslí na něco jiného, zatímco kostelník ještě věří v Boha.
Chytrý světec se snaží věřit v boha i v ráji.
Člověk je již tak zařízen, že nejvíce věří svému zraku, mnohem více než sluchu.
Na polopravdách je nejnebezpečnější, že skoro vždy se věří té nesprávné polovině.
Pochybovat o všem nebo všemu věřit, to jsou dvě stejně pohodlná řešení, poněvadž jedno i druhé nás osvobozuje od myšlení.
Víra v jiné vrcholí vírou v lidstvo.
Dary, to můžeš mi věřit, ti získají lidi i bohy.
Netřeba slov, věřte věcem.
Víra není počátek, ale konec všeho vědění.
Člověk je zvíře, které není ničím samo o sobě, ale může být vším.
Člověk k sobě bytostně potřebuje někoho, komu by věřil natolik, že by na něho mohl svádět své chyby.
Člověk může věřit buď na násilí, nebo na ideu.
Člověk pozná jen maličký kousek jsoucna, ale každý věří, že objevil všechno.
Dluhy nejsou zlé, ale věřitelé.