Věř, ale hleď komu. – Fide, sed cui vide.
Na polopravdách je nejnebezpečnější, že skoro vždy se věří té nesprávné polovině.
Člověk je již tak zařízen, že nejvíce věří svému zraku, mnohem více než sluchu.
Ten den, kdy začnete věřit, že jste úspěšní, je rovněž dnem, kdy jste úspěšní být přestali.
Je to vždy tak, že kněz už dávno myslí na něco jiného, zatímco kostelník ještě věří v Boha.
Víra v jiné vrcholí vírou v lidstvo.
Pochybovat o všem nebo všemu věřit, to jsou dvě stejně pohodlná řešení, poněvadž jedno i druhé nás osvobozuje od myšlení.
Dary, to můžeš mi věřit, ti získají lidi i bohy.
Víra není počátek, ale konec všeho vědění.
Netřeba slov, věřte věcem.
Člověk je zvíře, které není ničím samo o sobě, ale může být vším.
Člověk může věřit buď na násilí, nebo na ideu.
Člověk k sobě bytostně potřebuje někoho, komu by věřil natolik, že by na něho mohl svádět své chyby.
Člověk pozná jen maličký kousek jsoucna, ale každý věří, že objevil všechno.
Dluhy nejsou zlé, ale věřitelé.