Co se říká, to není ani k uvěření, je to k nevíře.
Jakmile je lidská mysl otřesena, má sklon věřit pověrám.
Ten den, kdy začnete věřit, že jste úspěšní, je rovněž dnem, kdy jste úspěšní být přestali.
Bůh, to je vlastně víra sama.
Kdo nic neví, musí všemu věřit.
Největší pověrou dneška je věřit na přednost v jízdě.
Rodiče nadaných dětí věří na dědičnost.
Věřit ženě každé slovo vede k šílenství. Ale nevěřit ani slovo, ta nuda!
Naivní je slovo, které výstižně popisuje toho, kdo věří, že tě opravdu zajímá, zeptáš-li se ho, jak se mu daří.
Víra není počátek, ale konec všeho vědění.
Žádné zvíře by nepřišlo na něco tak ohavného, jako je opilství, a na něco tak povznášejícího, jako je pití.
Chytrý světec se snaží věřit v boha i v ráji.
Člověk je zvíře, vyjma mimořádné chvíle.
Pochybovat o všem nebo všemu věřit, to jsou dvě stejně pohodlná řešení, poněvadž jedno i druhé nás osvobozuje od myšlení.
Člověk k sobě bytostně potřebuje někoho, komu by věřil natolik, že by na něho mohl svádět své chyby.