Člověk je již tak zařízen, že nejvíce věří svému zraku, mnohem více než sluchu.
Je to zvířecí mrav, zotročovat sobě podobné.
Je třeba dokázat skutky to, čemu věříš srdcem.
Chybou je, když věříš každému, ale chybou je i to, když nevěříš nikomu.
Primitivní víra v pokrok je přesvědčením, které nesvědčí o síle, ale o povolnosti, a tudíž o slabosti.
Věř mi, skutečná radost je vážná věc.
Žádný nátlak ve věcech víry.
Přátelé, i já věřím v prozřetelnost, já však věřím v prozřetelnost většiny, největšího měšce a nejdelšího kanónu.
Ženám smíme věřit jen polovinu. Ale kterou?
Srdce je ve víře nejmocnější.
Snažím se pochopit, abych věřil.
Veškeré zlo má původ v naší bezbřehé ignoranci. Co by se napřed mělo prostudovat, tomu se apriori věří. Místo abychom pozorovali a zkoumali, tvrdíme.
Nejdůležitější, čemu je se naučiti, je železná rezignace, fatalistický klidný názor na běh života, víra v pomíjejícnost všeho, nejen dobrého, ale i zlého, schopnost neoddávati se ani radosti ani žalu.
Věřím, že nic nepomine bez následků a že každý náš krok, i ten nejmenší, jest významný pro život přítomný i budoucí.
Víra je skála, v které je zapuštěn svým základem charakter. Kdo má neotřesenou víru ve své poslání, např. víru v sebe a v Boha, ten má na světě sílu a moc.