Přestože jsem po třicet let zkoumal ženskou psychiku, nejsem s to odpovědět na velkou, dosud nezodpovězenou otázku: Co vlastně ženy chtějí?
Je jeden jediný způsob, jak zacházet se ženami. Bohužel nikdo ho nezná.
Krásná žena, zbytečná starost.
Nejkrásnější žena nestojí za to, co nás stála, i když nás nestála zhola nic.
Některé ženy se zásadně nesnášejí, ale pomlouvají-li nějakou třetí, hned mezi nimi vznikne jakási sympatie.
Zamilovanou ženy můžeme dostat tak daleko, že dělá, co sama chce.
Pomluva je pro ženu jako svatozář pro světce.
Dostaneš-li dobrou ženu, budeš výjimkou, dostaneš-li zlou, staneš se filosofem.
S krásnou profesionálně úspěšnou ženou je vždy těžké pořízení.
Žárlivé ženy nám vnukají myšlenky na něco, co by nás jinak ani nenapadlo.
Největší ze všech statků je krása ženy.
Taktéž ženy mrzké navěšejí na sebe toho sukna, že se již ledva vleče v něm, s vymyšlenými kroji a lepotami, ovšem nelepými.
Je-li pohromadě deset žen, mluví jich dvacet.
Zbabělec nikdy nesvede hezkou ženu.
Do žen a do melounů nevidíš.