Pravý život začíná teprve, když začíná být součástí jiného života.
Od dětí se můžeme naučit dvojímu: jak žít a jak být blažený.
Komu je život těžký, tomu bude země lehká.
Není krásnějších pohádek než ty, které píše život sám.
Metafyzická úzkost je velké útočiště životních ztroskotanců.
Starý čechoamerický multimilionář se mi na gardenparty, kterou pořádal ve svém zámku se slzou v oku svěřil, že se mu splnil celoživotní sen - podařilo se mu získat garsonku na sídlišti v Butovicích s výhledem na Prahu, kde bude na stará kolena bydlet.
Snažme se žít tak, aby až nebudeme, plakal na našem hrobě i hrobník.
Paměť je tak krátká a život tak dlouhý.
Úspěch v životě se řídí měřítky, které si člověk zvolí.
Zkušenosti, které bychom my dospělí měli sdělovat mladým, nezní „Život už s vašimi ideály zatočí!“, nýbrž „Pevně zapusťte kořeny do svých ideálů, aby vám je život nedokázal vzít!“
Ne bezdůvodně Řekové tvrdili, že každý mluví tak, jak žije.
Představ si, že stojíš na prahu nevídaného úspěchu, jasný a krásný život ti leží u nohou. Tak vstaň a čiň se!
Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.
Vynaložil jsem všechno své úsilí na tvorbu svého života, v tom je mé povolání a mé dílo.
Dokonalost není v životě cílem, tím je jen věčně trvající proces zdokonalování, zrání, pročišťování… Jako takový je jediným morálním cílem růst.