Čím šedivější je praxe života, tím bujněji se zelená strom teorie.
Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí co žil a jaký to mělo smysl.
Stěžujeme si na to, jak je život krátký, a přesto děláme všechno proto, aby proběhl co nejrychleji.
Nerozumní touží po dlouhém životě, ač se těší z dlouhého života.
Myslím, že absolutně nejbáječnější v životě je pocit, že vás někdo potřebuje.
Mluvme, jak smýšlíme, a mysleme si co říkáme: ať se slova shodují s životem.
Co je život jiného, než řada stanic, kde jsme zmeškali nebo chytili svůj vlak.
Štěstí není možné v nevědomosti. Jen jistota činí život klidným.
Snášet život zůstává přece první povinností všech žijících. Iluze ztrácejí jakoukoli hodnotu, jestliže nám v tom překáží.
Celý život je přímo ideálně začarovaný kruh. Lze jej vyjádřiti touto větou: Lopotíme se a staráme se k tomu cíli, abychom se nemusili lopotit a starat.
Každý dobře prožitý život, je druhý život.
Přestávky jsou kořením života.
Existují tři metody, aby se mohlo žít: žebrat, krást nebo něco vykonat.
Správně předvídá, kdo dobře žije.
Žena může žít dva dny z pěkné poklony.