Život využijeme nejlépe tehdy, když ho věnujeme něčemu, co trvá déle než život sám.
Čekání je vlastně požár času života.
Neuróza je často signálem, že je třeba v životě něco změnit, že jsme vešli do slepé uličky a tím zabrzdili normální vývoj.
Člověka, který může ztroskotat na svých ideálech, nazýváme životaschopným.
Jak dlouho žiji, to nezávisí na mně. Ale jestli skutečně žiji, to na mně závisí.
Dějiny nejsou přece "jinde"! Jsou tady, děláme je my všichni...; naše každodenní dobré či špatné počínání je jejich konstruktivní součástí; život není vně dějin a dějiny nejsou vně života.
Krása je život snímající závoj ze své tváře. Avšak vy jste život a vy jste závoj. Krásné věci poznávají a vyhledávají, kdo jsou k tomu nadáni.
Člověk ještě není dost dokonalý ani dost slušný, aby měl právo žít na něčem tak krásném, jako je země.
Nejveseleji žije ten, kdo umí sám sebe napálit.
Ideální by bylo mít dva životy. První proto, abychom mohli dělat všechny chyby, a druhý proto, abychom si jej mohli užít.
Život se nedá slovy dostatečně vyložit, jen žít.
Kdo by pochyboval, že v životě je nejkrásnější pořádek a řád?
Na rozdíl od partie dámy nemůžeme jednou hraný život znovu začít a hru opakovat, i když litujeme toho, jak jsme hráli.
Nikdo nemůže dosáhnout klidného života, kdo příliš přemítá o jeho prodloužení.
Buďme skromní a žijme, jak nám kapsa stačí, i kdybychom si na to měli vypůjčit.