Veselí je vzpoura proti tragédii života - jediná vzpoura, která zdánlivě končí vítězstvím.
Člověk neví proč žije a kam má až dojít, ale měl by vědět, jak žít dobře ...
Náš život nespočívá v tom, že bychom seděli na nějakém vrcholu hory a rozjímali o svém pupku. Náš život se odehrává ve světě a vzájemně se ovlivňuje s ostatními.
Člověk, kterému máme vyplácet rentu, bude žít věčně.
Kdo by lidi učil umírat, učil by je žít.
Život se musí žít dopředu, ale pochopen může být jedině zpátky.
Je lepší alespoň chvíli žít, než umřít v sedmdesáti, v křesle před televizí a v papučích.
Žít blaženě a žít ve shodě s přirozeností, to je totéž.
Nač žijeme, když vítr zavane stopu hned za naším střevícem.
Jediná omezení, která v lidských životech existují si klademe my sami.
Utrpení je potřebnou podmínkou vzrůstu jak fyzického, tak i duševního. Bez utrpení nemůže život přejít z jedné formy do druhé. Nemůže, neboť samo utrpení působí vzrůst.
Veřejně se hlásit k erotice, této oblasti života, jest výsada, kterou mají pouze lékaři a nemravové.
Jsou lidé, kteří vlastní a lidé, kteří žijí.
Dobro v tomto životě je nadějí pro život věčný.
V životě lidském jsou chvíle, kdy i vůl pláče.