Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhne záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě.
Lidstvo žije nad svoje poměry od té chvíle, kdy si poprvé dovolilo myslet.
Optimista činí ze svého života báseň, píseň. Pesimista, ačkoli má po ruce tytéž prostředky, činí z něho nejsušší, nejtrudnější prózu.
Kdo se nebojí života, nebojí se ani smrti.
Člověk se narodil k činnosti. Nebýt ničím zaměstnán a neexistovat je pro člověka totéž... Pracujme bez dlouhého hloubání, je to jediný prostředek, jak si udělat život snesitelným.
Není třeba pouze nechovat nedůvěru, nýbrž je nutno mít přímo nechuť k nedůvěře... odhodlanou vzdornost proti náhodám života.
Kdo podle lékaře žije, uboze žije.
Být sobecký neznamená žít, jak se nám líbí, ale chtít na jiných, aby žili, jak nám to vyhovuje.
Každý den je jen jednou za život.
Loď nemá být jištěna jednou kotvou a život jednou nadějí.
Všechna rozmanitost, všechen půvab, všechna krása života se skládá ze stínů a světla.
Žij každý den, jako bys právě v něm měl prožít celý svůj život.
Čas lidského života je kruh, ale nedovírající se a hodně šišatý.
Jen bouřky a vlny dávají moři duši a život.
Člověk strhující silou a životností své myšlenky může přesvědčit i ty nejzatvrzelejší…