Ptají se muže, který zůstal několik dní sám opuštěn na malém, mrtvém skalisku uprostřed oceánu, kde nebylo žádné jídlo, jak dokázal přežít.
„Pravidelně jsem střídal stravu,” tajnůstkaří zachráněný.
„To nechápu. Co jste mohl jíst, když tam nic nebylo?” diví se reportér.
„Ráno jsem měl takovou žízeň, že jsem vypil svou moč. Byla tak hnusná, že jsem se z ní pozvracel. Pak jsem měl takový hlad, že jsem snědl všechny zvratky. A samozřejmě jsem se z toho posral. Následně jsem vždy svůj žaludek utěšil něčím hutnějším, hovny. No a o poledni jsem zase dostal žízeň, vyčural jsem se, napil jsem se, pozvracel jsem se, snědl jsem to, posral jsem se z toho, i to jsem zdlábl...”