Život

VYZKOUŠEJTE! Náhodně

Když jde žena spát

Když jde žena spát .

Rodiče se dívali na televizi a matka řekla:
"Je už pozdě, jsem unavená, půjdu spát!"
Odešla do kuchyně udělat svačinu na zítřejší výlet dětem,
-vytáhla maso z mrazáku na zítřejší večeři,
- zkontrolovala, kolik müsli je v zásobníku,
- připravila kávu do kávovaru na ráno,
- uklidila ze stolu hru, kterou děti dohrály,
- dala na místo telefonní seznam,
- pověsila mokrý - ručník na sušák,
zívla, protáhla se a odcházela do ložnice.
Cestou se zastavila u psacího stolu a napsala
na lístek vzkaz pro učitele,
- odpočítala nějaké peníze dětem na výlet a
- vytáhla učebnici schovanou pod křeslem,
napsala na lístek seznam, co se má zítra nakoupit v potravinách.
Lísteček si položila vedle kabelky.
Pak se odlíčila pleťovým mlékem tři v jednom,
natřela se výživným nočním krémem a krémem proti vráskám a vyčistila si zuby.
Otec zavolal: "Myslel jsem si, že jsi šla do postele!?"
"Právě jdu!" odpověděla.
Nalila psovi do misky vodu, pustila kočku ven, zkontrolovala dveře, jestli
jsou zamčené a jestli svítí venkovní světlo,
- nahlédla do pokoje každého dítěte a
- pozhasínala jejich noční lampičky a televize,
- poklidila jejich na zemi poházené oblečení,
- špinavé ponožky dala do koše na prádlo,
- promluvila s dětmi, které byly ještě vzhůru a políbila je na dobrou noc.
V ložnici si nastavila budík, nachystala si oblečení na zítřek,
dopsala na lístek 6 nejdůležitějších věcí, které musí zítra zařídit.
Vzpomínala, jestli splnila vše, co měla na dnešek naplánované.
Ve stejné chvíli otec vypnul televizi a řekl, že jde spát a zalehl.
Něco zvláštního v tomhle příběhu?
Uvažuješ, proč ženy žijí déle?
Protože jsme naprogramovány na dlouhý proces!!!
Nemůžeme umřít dřív, protože máme ještě tolik práce...

Sobota 23.07.2022 -8
Reklama

Jeptišky

Jeptišky z jednoho kláštera se rozhodly, že se vypraví na cestu do Svaté země. Když se vrátily, dozvěděl se o jejich výpravě sám biskup a zavolal si k sobě matku představenou: „Tak vyprávěj má dcero, jak probíhala vaše pouť.“ „Byla to těžká, velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly.“ „A jaké nástrahy máš na mysli?“, ptá se biskup. „Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku.“ „O, můj Bože“, křižuje se Biskup. „A to není všechno, po několika dnech naši loď přepadli piráti, námořníky pozabíjeli, to je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky.“ „Ach, Mon Dieu!“, povzdychne si biskup. „Ale to ještě není všechno. Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni námořníci zahynuli ve vlnách – i je pán potrestal za jejich hříchy – ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili.“ „Všechny,“ ptá se biskup. „Kromě sestry Angeliky,“ odpoví matka představená. „Promiň dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?“ „To ne, monsignore, ale ona nechtěla.“

�tvrtek 6.08.2015 +12
TOPlist