„Co byste nejvíce chtěl pro svoje děti?” „Aby měli bohaté rodiče.”
„Pane vedoucí, Jirku uštkl had!” „Kolikrát jsem vám říkal, že si nemáte hrát s volně žijícími zvířaty!”
„Naše učitelka propaguje komunismus!” žaluje mamince Pepíček. „Řídí se heslem: Učit se, učit se a zase se učit.”
Malá uvidí na procházce náklaďák s přívěsem a velmi ji zaujme. Zatahá maminku za rukáv a křičí: „Podívej, támhle jede těhotné autíčko!”
Několik dní po příjezdu z mezinárodního výměnného pobytu říká matka Karlíkovi: „Proč nenapíšeš tomu svému čínskému kamarádovi?” „Mám na něj sice e-mail,” povídá Karlík, „ale tu adresu bych tam musel naskenovat!”
Jde babička s Pepíčkem kolem ohrady a ukazuje mu: „Podívej, Pepíčku, to jsou krásné kravičky!” „Fuj,” ohrne nos Pepíček. „Vždyť dávají jen mléko!” „A co by měly dávat?” diví se babička. „Kakao a srát pudink.”
„Mami, řekni mi něco o tom... víš?” „Na to máš ještě dost času!” „No to je fakt, vždyť jsem teprve ve třetím měsíci.”
Maminka upozorňuje svou šestnáctiletou dceru: „Všimla jsem si, že se ti už začínají zapalovat lejtka! Být tebou, bych byla opatrná.” „Neboj, mami,” uklidňuje ji dcera, „můj přítel je hasič!”
Baví se sourozenci: „Co myslíš, že by mi náš pan učitel řekl, kdybych ho oslovil soudruhu?” „Ano, pionýre?”
Šestiletý Pepík si s babičkou prohlíží rodinné fotografie. Byl mezi nimi i snímek chlapcova o dva roky staršího bratrance, který mu byl nápadně podobný. „To jsem já, když jsem byl větší!” zvolá vzrušeně.
„Jakpak ti říkají, holčičko?” „Lassie.” „A proč takové divné jméno?” „Rodiče vždycky chtěli psa...”
Malá školačka se vrátí domů a matka se k ní hned láskyplně hrne: „Tak co, dceruško, jak ses celý den měla?” „Synáčku,” poopraví ji děvče, „dneska jsem totiž dostala dvě koule.”
Anička se vrací domů ze školy: „Mami, já už se tam nevrátím.” „A proč ne?” „Ta učitelka nic nezná. Pořád se nás na něco ptá.”
„Hlavně si dávej při jídle pozor,” nabádá vnuka u stolu děda, „tenhle pepř strašně solí!”
"Pepíčku, řekni dvě zájmena." "Kdo, já?" "Výborně, Pepíčku."