Pepíček je známý ranař. Jednou takhle zmlátí spolužáka a vyrazí mu všechny zuby. Pak povídá: „A teď mi pohlídej čokoládu, sním si ji až později...”
„Maminko, proč jsem tak ošklivý?” „To byl tenkrát hroznej mejdan... Buď rád, že nejsi pes.”
Sedí takhle u televize maminka, tatínek a Honzík. Náhle tatínek vstane a povídá: „Pojď, maminko, uděláme si holčičku.” Honzíka to zarazí a vyhrkne: „A uděláte mi taky autíčko?”
Matka se vráti z práce a na stole má lístek: „Vrátil jsem se ze školy dřív, protože mě hrozně bolela hlava a žaludek. Najedl jsem se, vzal prášek a šel hrát fotbal!”
Děti na procházce v lese spatří oběšence. Všechny se s křikem rozprchnou, jen malinký Adolfek zůstane. Zamíří přímo k umrlému, chvíli si ho prohlíží a pak znechuceně povídá: „Přestaň se už konečně houpat, sobče, ta houpačka není jenom tvoje!”
řidič přejel slepici. vzal jí za nohu a donesl ji k nejbližšímu stavení kde před vrátky stál malý chlapec. poslyš, není tohle to vaše slepice? to asi těžko my placatý nemáme
Potkají se dva kluci a jeden se ptá druhého: „Od čeho máš ty podlitiny na tváři?” „Šlápl jsem na hrábě.” Kamarád si překvapením hvízdne: „Ty tě teda zřídily...” „Hrábě ani ne,” povzdechne si krasavec. „Spíš ten rozzuřený zahradník, kterému jsem je rozšlápl!”
Říká otec synovi: „Že se nestydíš, v tvém věku jsem ještě nikomu nelhal.” „A kdy jsi začal?”
„Představ si, že jsme byli o víkendu u dědy a vůbec na mě neměl čas!” stěžuje si kamarádovi Patrik. „Celý odpoledne hasil vápno!” „Tak dlouho? To ale musel být požár!”
„Mami, ten pán, co k nám přišel, vůbec neumí hrát!” stěžuje si mamince malá Karolínka. „Ale miláčku, vždyť on ten klavír ladí.”
„Dědečku,” naléhá vnouček, „zatřepej bačkůrkama!” „Co tě to napadlo,” podiví se děda. „Proč to mám udělat?” Maličký vysvětluje: „Maminka říkala, že až zatřepeš bačkůrkama, budeme mít strašně peněz.”
„Proč k vám stěhují tu obrovskou klec, Petře?” „Dostal jsem od táty domácí vězení!”
Volá holka večer na matku: „Mami, já mám na posteli drobky!” „Tak je sklepej.” „Ale já nemám kam...” namítne dívka a ustrašeně pohlédne na půlmetrový pás okolo postele.
„Naše učitelka je jasnovidka,” vypráví doma Tomáš. „Jakto?” „Včera říkala, že budu zkoušený... a dneska se to opravdu vyplnilo!”
Zlobí se venku maminka na syna: „Kolikrát ti mám říkat, Pepíčku, že pískoviště není restaurace!”