„Tak jsem si koupil kuchařku, abych si mohl uvařit, když manželka není doma,” svěřuje se kámošům pan Ludvík. „Ale nakonec z vaření nic nebylo.” „Proč?” „Protože každý recept začínal slovy: Vezměte čistý hrnec!”
Chlápek k sousedovi: „Musím se ti přiznat, tvá žena tě podvádí se mnou.” „To je ale lhářka, tvrdila mi, že její milenec je hezký a chytrý!”
Lord se vrací ve značně podroušené náladě domů. Ulehne do postele a vedle sebe do sklenice dá své skleněné oko. V noci má však velikou žízeň, poslepu nahmatá sklenici a hodí obsah do sebe. Ráno se probudí a něco ho tlačí v dolní části těla. Zavolá tedy sluhu, aby se podíval, co tam má. Ten koukne a povídá: „Hrůza, vaše lordstvo. Někdo vám kouká ze zadku!”
Potkali se dva novopečení milionáři. „Proč chodíš ve smutku?” „Ále, zemřela mi žena. Nejprve jezdila ve škodovce. Rozflákala ji a nic se jí nestalo. Pak nabourala audinu a zase to bez úhony přežila. Nakonec chtěla závodit, prý ať jí koupím jaguára...” „A koupil jsi jí ho?” „Koupil. Jenže když ho chtěla dostat do garáže, tak ji sežral.” *By:{Zaly}*
Lord Philip se vrátil po týdnu do Londýna, zavolal sluhu Johna a ptal se, zda byl u lady v jeho nepřítomnosti lord Nicholas. „Ano,” odpověděl John. „A co dělali?” „Povečeřeli spolu, potom pili portské, potom při gramorádiu tancovali.” „A dále?” „Ehm... potom se líbali.” „A potom?” pokračuje v otázkách lord Philip. „Potom šli do ložnice lady. Pak zhaslo světlo a již jsem nic neviděl.” „Oh zase... ta hrozná nejistota,” naříká lord Philip.
Baví se dva známí. ,,Tvoje žena se ráda směje, viď?´´ ,, Jak to víš?´´ ,,Když jsem jí minule něco vyprávěl, smála se tak, až málem spadla z postele.´´
Lord Cunningham a lord Essex se přeli, zda je sex rozkoš, nebo dřina. Nakonec zavolal lord Cunningham svého sluhu a říká: „Jamesi, odpovězte pravdivě. Čím je pro vás soulož, rozkoší, nebo dřinou?” „Vaše lordstvo,” odvětil James, „s vaší paní dřina a s vaší dcerou rozkoš.”
Přijdou cikáni do recepce hotelu a recepční na ně: "Pánové, máte rezervaci?" Cikáni na to: "Vypadáme snad jako indiáni, debile?!"
Lord popíjí svou oblíbenou whisky a když dopije, vyhodí láhev z okna. Pod oknem se ozve výkřik. Lord se otočí na svého sluhu, povytáhne jedno obočí a otáže se: „Jean, v té láhvi byli lidé?”
„Žán, jaktože mi nesete prázdnou skleničku?!” „Omlouvám se, pane, ale byl jste tak žíznivý, že už jste mi ji vypil za cesty.”
Dáma se vrací domů a na chodbě narazí na souseda: „Copak, paní Holoubková, proč jste celá v černém?” „Manžel zemřel.” „To je mi moc líto. Jak se to stalo?” „Šel po ulici a přejel ho parní válec.” „To není možné,” spráskne ruce soused, „co dělal na ulici parník?!”
Ptá se brýlatý kamaráda: „Jak to děláš, že se ti poslední dobou tak zlepšil zrak?” „Naučil jsem se všechna ta písmenka u doktorky nazpaměť.”
Sedí lord ve svém pokoji, hledí zamyšleně do plápolajícího krbu, popíjí svoji obvyklou sklenku whisky, venku sněží a on čeká, až přijede jeho manželka s tchyní. Po chvíli vstoupí do pokoje Jean: „Pane, zaslechl jsem rolničky - přijely saně.” Pán domu se táže: „Obě, Jean?”
Sluha se znepokojeně ptá lorda: „Sire, kde jsou psi?” „Postřílel jsem je,” odvětí lord. „Vyplazovali na mě jazyk!”
„Nazdar Láďo, prý jsi sbalil novou kočku?” „No, sbalil, ale než jsem ji přinesl domů, tak se v tom baťohu udusila.”