Kdyby lidé nebyli tak závistiví, zlí a lakomí, tak by jedna ženská stačila pro celou vesnici...
„Jean,” pravil jednoho sychravého rána lord, „řekněte mi, kdy jsme měli naposled návštěvu?” „To je už asi patnáct let, sire.” „Vážně, Jean?” udiveně vrtí hlavou lord. „A kdo to byl?” „Já, sire. Přišel jsem se zeptat, jestli je to místo komorníka stále volné.”
„Sire, váš doutník.” „Ano, Jean, já vím.” „Sire, váš doutník.” „Jean, vždyť říkám, že vím.” „Ano, sire, já vám věřím..., ale pálíte mi prsty!”
Mezi přáteli: „Cyrile, půjč mi deset korun.” „Nemám, ale jestli chceš, pojďme do hospody a já za tebe zůstanu dlužen.”
V klubu se potkají dva lordi a jeden z elegánů při rozhovoru praví: „Sire, znáte moji ženu?” „Ještě ne, lorde,” přiznává přítel. „Ale v klubu jsem slyšel, že prý má fantastický orgasmus.”
„Hele, ty jsi fakt svou ženu unesl, jo?” „No jo, no, unesl.” „A její rodiče tě nepronásledovali?” „Ale jo, pronásledovali.” „Hele, a dohonili tě?” „No, bydlí u nás.”
„Sire, přišel dopis od radního Weisse. Píše, že chce přes bažinu za vaším domem postavit silnici. Mám poslat odmítavou odpověď?” „Nikoliv, Jean, to by nepomohlo a trvalo by to moc dlouho, než by se celá záležitost vyřešila. Napište mu, že souhlasím, ale musí si tu cestu přijít zítra vykrokovat.”
Polákovi si koupí nové pancéřové pianino. „Tak jsem přemýšlela, že by se nám mohlo hodit i k něčemu jinému než ke hraní,” nadhodí večer paní Poláková. „Když pořád straší s těmi teroristickými útoky, mohli bychom ho v nouzovém případě použít jako kryt!”
V hotelové recepci zvoní telefon a když ho recepční zvedne, ozve se nespokojený hlas lorda Gregora: „Buďte tak laskavý a přidělte mi nový pokoj. V tomhle hoří!”
„Lorde, proč jste přišel na svou svatbu ve smokingu, a ne ve fraku?” „Bral jsem si vdovu a ve fraku chodím pouze na premiéry.”
„Žán, lady se mi dneska nezdá ve své kůži,” povídá lord na zahradě svému sluhovi. „Opravdu, pane? Já jsem si ničeho nezvyklého nevšimnul. Ale jestli se chcete zeptat přímo jí, přestaňte si prohlížet toho strašáka a pojďme už do domu...”
„Jean, líbí se vám moje nová paní?” „Abych řekl pravdu, pane, tak moc ne.” „No nic, budete si muset zvyknout.”
„Žán, co dělá podprsenka mojí lady ve vašem pokoji?” „Zřejmě ji u mne v noci zapomněla, pane.” „No dobře. Ale příště ať si na své věci dává lepší pozor a nedělá po domě nepořádek!”
Lord se vrací ve značně podroušené náladě domů. Ulehne do postele a vedle sebe do sklenice dá své skleněné oko. V noci má však velikou žízeň, poslepu nahmatá sklenici a hodí obsah do sebe. Ráno se probudí a něco ho tlačí v dolní části těla. Zavolá tedy sluhu, aby se podíval, co tam má. Ten koukne a povídá: „Hrůza, vaše lordstvo. Někdo vám kouká ze zadku!”
„Jean...” „Ano, pane?” „Nevíš náhodou, co jsem ti právě chtěl?”