„Tak, proč se chcete dát rozvést, pane Dlouhý?” „Ale, pro naprostý nepochopení!” „No počkejte, jaký?” „Co jaký, já se chci dát rozvést a ona ne!”
„Když jsem byl svobodný, tak jsem si často vyhodil z kopýtka!” „A teď” „Teď jsem si to musel vyhodit z hlavy!”
„Jsi dobrá hospodyňka,” praví muž ženě, „navíc krásná a chytrá. Kdybys nebyla má vlastní žena, nebylo by nad tebe!”
„Poslouchej,” rozčiluje se žena, „zase ti nechutná můj oběd. A před svatbou jsi byl ochoten pro mě umřít!” „No dobře,” vzdychá manžel, „tak mi ten řízek podej.”
Vždycky se se ženou držíme za ruce. Kdybych ji pustil, šla by nakupovat.
„Prosím tě, Jarouši, vstávej!” budí rozrušeně manželka manžela uprostřed noci. „Co se děje?” Jarouš rozespale. „Ale, co by? Zapomněl sis vzít prášky na spaní.”
Vejde muž do dveří a automaticky už zdálky zdraví svou ženušku: „Tě pic, Maruš.” Ale nedostane se mu žádné odpovědi. Jde teda do obýváku a tam ho míjí ozbrojený muž v černé masce a pak na zemi uvidí ležet mrtvou manželku. Suše konstatuje: „Tě pic, Maruš.”
Bůh stvořil muže a pak si řekl, že to dokáže podruhé lépe - a stvořil ženu!
Manželka na sedadle spolujezdce křičí na křižovatce na manžela: „Zatoč do prava!” „Neboj,” odvětí chlápek, „doprava, ta je všude.”
Sedí muž večer před televizí, najednou se zvedne a zvolá: „Stará, oblékni se, jdu do hospody!” Manželka se s radostí ptá: „To je báječné, ty mě chceš vzít s sebou?” Manžel: „Ne, ale vypínám topení.”
„Když jsem se ženil, myslel jsem, že svoji ženu samou láskou sežeru.” „A teď?” „Teď lituju, že jsem to neudělal!”
Žena je jako demo program: Buď má omezenou dobu užívání, nebo má nejlepší funkce zakázané, nebo stále kecá, aby sis ji zaregistroval.
„Co je s tebou?” „Ale, moje žena vyběhla na ulici jen tak, bez deštníku.” „No a co, tak si skočí do nějakého obchodu a koupí si další.” „No právě, toho se nejvíc bojím.”
Manželka s milencem, v zámku zarachotí klíč. Manželka vykřikne: „Manžel se vrací!” Utahaný milenec: „No, konečně!”
Petra volá manželovi domů z práce a naštvaně položí sluchátko. „Co je?” zajímá se kolegyně Jana. „To je divné,” řekne Petra, „ozval se záznamník. František tam asi někoho má!” „Neblbni! Jak to můžeš vědět?” „Jednoduše. My žádný záznamník nemáme!”