„Já proti tvé mamince nic nemám,” povídá Pepa manželce. „Akorát strašně nesnáším svou tchyni!”
Koupou se dva ve vaně, když se ona zeptá: „Vydržíš dlouho pod vodou?” „Proč se ptáš?” „Právě se vrátil manžel!”
Muž si dává rum a jeho manželka mu domlouvá: „Ty, Pepo, že se nestydíš! Na lačný žaludek, a to ještě rum!” „Co to blábolíš, na jaký lačný žaludek? Než jsi přišla z krámu, dal jsem si už dvě piva!”
Co mají muži a ženy společného? Nedůvěru k mužům.
„Venku je tak krásně,” povídá muž manželce, „a ty se dřeš s parketama! Měla bys jít raději na vzduch a umýt mi auto.”
„To snad má být grog?” svraští Pepa s opovržením čelo nad slabou tekutinou. „No,” povídá bojovně paní Kalianková, „a co jiného by to mělo být?” „Tak už se nezlob,” ustupuje manžel, „vidíš, že jsem to hned uhodnul.”
„Jé, ty máš novou fialovou rtěnku,” rozplývá se paní. „Kde sis ji pořídila?” „Nikde,” sklopí oči přítelkyně, „můj muž mi v rozčilení dal pravého háka...”
Před soudem stane muž, který zavraždil svou tchyni. „Můžete nám vysvětlit, jak k tomu došlo?” předává mu slovo soudkyně. Muž se rozvypráví: „Loupal jsem si jablko a kousek slupky mi spadl na zem. Šla okolo tchyně, uklouzla na ní, padla mi na nůž - a to se stalo osmkrát!”
„Už chceš zase nový kožich! Vždyť ho nosíš teprve čtyři roky!” „Ale ty roky, co to nosila ta zvířata, to nepočítáš...”
Co nikdy neuslyší tchyně od zetě? „Maminko, neodjíždějte.”
Moje tchyně byla ta nejzávistivější ženská na Zemi. Ostatně nebyl to jen můj názor, a tak si ji jednoho krásného, moc krásného rána odvezli v talíři Marťani.
Jaká je mužská představa romantiky? Fotbalový stadion osvětlený svíčkami.
Manželka kontroluje svého muže mobilem: „Co děláš?” „Rybařím... ty jo, zrovna mi zabrala. Musím končit... jdu s ní na panáka...”
Na co je dobré mít bezrukou manželku? Nemůže vám nasadit parohy.
„Máš překrásnou kravatu, miláčku,” říká muži manželka, „ale možná by bylo lepší, kdyby sis ji zastrčil pod košili...”