Je kouzelný les. První tam vběhne zrzka a přeje si být nejkrásnější - vyběhne a je nejkrásnější. Druhá tam vběhne bruneta a přeje si být nejchytřejší - vyběhne a je nejchytřejší. Naposled tam vběhne blondýna a přeje si být nejblbější - z lesa vyběhne chlap.
Víte, jaký je rozdíl mezi hrnkem bez ucha a chlapem po padesátce? Žádný, není ho za co chytit a je vám ho líto vyhodit.
Člověk vydrží víc než zvíře. Ale žena vydrží víc než člověk!
„Já mám doma úplnou svobodu,” vypráví pan Vodička. „Můžu dělat všechno, co manželka chce!”
Malý chlapec vejde do pokoje rodičů, zrovna když jsou v nejlepším. „Mami, co to děláš?” „Hm, taťka je příliš tlustý, tak se snažím těmihle poskoky z něj ten vzduch dostat.” „Nevím, jestli to má cenu. Ta paní od vedle ho stejně znovu nafoukne.”
Manželka s milencem, v zámku zarachotí klíč. Manželka vykřikne: „Manžel se vrací!” Utahaný milenec: „No, konečně!”
Pepa pozve kolegyni na rande: „Ale, vy to nemyslíte vážně!” „Ano, madam, na mou duši!” „Víte, že to bude poprvé, co podvedu svého manžela?” „Oh, madam, já taky podvedu vašeho manžela poprvé!”
„Co je s tebou?” „Ale, moje žena vyběhla na ulici jen tak, bez deštníku.” „No a co, tak si skočí do nějakého obchodu a koupí si další.” „No právě, toho se nejvíc bojím.”
„Kam cestujete?” „Do Vídně.” „A co tam?” „Ale, tchyni na pohřeb.” „No, Vídeň je prostě Vídeň...”
„Můj muž nikdy nic nedojí, nedopije ani nedokouří.” „Aha, tak už chápu, proč nemáte děti.”
Každá žena musí být vdaná, protože všechno se nedá svádět na vládu!
Proč jsou svobodné ženy štíhlejší než vdané? Svobodné přijdou domů, podívají se, co je v ledničce, a jdou do postele. Vdané přijdou domů, podívají se, co je v posteli, a jdou do ledničky...
Svěřuje se jedna přítelkyně druhé: „Co ten můj oslavil čtyřicítku, je jako mlsnej kocour.” „Často se chce milovat?” zajímá se první. „Ne,” odvětí druhá, „vybírá si s kým!”
Žena vyjde na verandu a rozplývá se nad modrou oblohou, sluníčkem, zpěvem ptáků... Radostně volá na manžela: „Jaro už je tady!” „Výborně,” ozve se spokojený hlas pána domu, „řekni Jaroušovi, že už jdu.”
„Kde je to jídlo, co zbylo od oběda?” táže se muže novomanželka. „Dal jsem ho psovi,” přiznává manžel. „Ale neboj, neřekl jsem mu, žes to vařila ty!”